Chodský pes je plemeno ovčáckého typu s lehkou a elegantní stavbou. Jejich srst je černá s pálením. Pálení by mělo být zrzavé až oranžové, oči tmavé až černé. Ouška by měly mít blízko u sebe a měly by být menší. Typické je pro ně syté obočí. Dvě kuličky nad očima, kterými při každém pohybu hýbají nahoru a dolu. Za mě není choďák bez teček. :D 

Jsou to velmi aktivní a houževnatí psi. Milují společnost svého pána a pobyt o samotě jim nedělá dobře, ale jsou i tací, kteří bydlí venku a když se jim páníček dost věnuje, jsou velice spokojení. Člověk jim musí zaměstnat i hlavu. Choďáček, který nevyužívá svůj mozek, bývá často reaktivní a nevybitý. Asi jako každé aktivní a inteligentní plemeno. Podle mě choďák NENÍ plemeno pro začátečníky. Daiqi je můj první pes, takže to samozřejmě jde! Člověk si jen musí být opravdu jistý tím, do čeho jde. Mají sklony k reaktivitě, takže pokud toto člověk včas chytne, jsou z nich úžasní aktivní rodinný psi. 

Chodský pes je velmi hlasité plemeno. Spousta lidí vám tohle neřekne, ale tihle psíci si umí štěknout. Moje fenka bydlí se mnou v bytě. Jako mrně nevydala ani hlásku. Postupem času si uvědomila, že hlasivky má a může je používat i jinak než ke kňourání a vydávání neidentifikovatelných zvuků během hry. Od té doby štěká. Samozřejmě ji v tom umravňuji a tak štěká jen když někdo prochází na chodbě. Potom se okamžitě uklidní a je ticho. Zajímavé je, že se naučila zvuk kroků našich sousedů a tak štěká jen tehdy, pokud jsou to sousedi, dokonce i mimo budovu! Ostatní ji nevadí. Trumpeta... :D Na ostatní vjemy neštěká, protože nesmí. :) Za plotem hlídat umí. 

Z mé zkušenosti jsou chodský psi velmi kontaktní. Ne každý chod se rád mazlí, ale rozhodně moje Daiqi ano. Má celý byt pro sebe, ale vždy si vybere místo tak, aby byla namáčknutá na mě co nejvíc. Jsou velmi něžní k dětem. Já děti nemám, ale Daiqi vždy ví, jak se k nim chovat. K jiným zvířátkům je velmi zvídavá a její první instinkt rozhodně není ,vražda'. Choďáci milují smečku. Jakmile se k nám někdo přidá, je automaticky součástí týmu a tím pádem je i monitorován choďáčkem. Daiqi dokonce i počítá a vždy nás musí všechny zkontrolovat, zda jdeme dál. 

K cizím psům jsou rezervovanější. Rozhodně si umí hrát a jejich hry bývají dost hlučné, při správné socializaci umí vyjít téměř s každým. Vždy je to ale o majitelích. 

Je důležité pejska naučit, že se ostatní psi primárně ignorují. Jinak riskujeme, že se u psa vyvine reaktivita na vodítku. Kvůli frustraci, že nemůže jiného psa pozdravit. 

Zdraví je kontroverzní téma. Ne každý totiž sdílí stejný názor. Toto plemeno má velmi malou základnu a málo chovných psů. Kvůli tomu máme v chovu nějaké ty vady, které se objevují u psů s vysokým koeficientem příbuznosti. Např. kryptorchismus nebo epilepsie. Ortopedické problémy nejsou naštěstí až tak časté a i přes nějaký hendikep je pes díky menší velikosti  a lehké kostře zvládnout bez drastických operací. Samozřejmě záleží na severitě problému. Co se týče ortopedie jsou CHP relativně zdravé plemeno. Další věc, která se sem tam objeví je onemocnění srdce, konkrétně DCM, o kterém jsem psala článek do zpravodaje 2/2023. Naštěstí díky dobrým vazbám mám spousty informací o postižených psech některou z těchto nemocí a tak mohu ve svém chovu dělat řádná opatření. Nic není 100%, ale můžeme se snažit. Daiqi má naštěstí zdravý rodokmen. Žádný choďáček ho bohužel nemá čistý, ale to je opět tím, že jsou všichni příbuzní.